Šumbarské drkotání zuby
Po poměrně teplém únoru a březnu nezbylo dubnu nic jiného, než aby, k nelibosti všech aktivních zastánců globálního oteplování, srovnal svými citelnými studenými výkyvy průměrnou roční teplotu na obvyklou hodnotu, i když ta přece jen v poslední době vykazuje mírný, statisticky i pocitově zaznamenatelný stoupající trend. Dorazivší závodníci proto kvitovali s povděkem pěkně připravené a oproti venkovní nule příjemné prostředí sálu restaurace U Jelena, nacházející se v místě shromaždiště, kde po mírně studeném rozjezdu jejího personálu byla k dispozici dokonce i káva a slibně vypadající zákusky. To se již shromažďovací místnost pomalu plnila závodníky, z nichž si nikdo netroufal využít k převlékání pěkně vybavené a udržované venkovní prostory, protože všude kolem se vesele proháněl studený vítr a systematicky rozháněl sněhové vločky, které poletovaly za okny a zvědavě nakukovaly dovnitř.
Na start závodu naštěstí nebylo příliš daleko a ti, co startovali později, ke svému překvapení zjistili, že pohled okny ven vypadá děsivěji než vlastní realita venku. V předstartovním prostoru, i když se nacházel v lese, částečně tlumícím větrné poryvy, se přece jen sem tam ozývalo zřetelné drkotání zuby, zvláště pak u těch, kteří machrovali v krátkých rukávech nebo byli zimomřivějšího založení.
Závodní prostor tvořilo zalesněné území ze všech stran sevřené satelity ostravsko-havířovské aglomerace, jenž přesto skýtalo dostatek možností postavit v něm slušnou krátkou trať, a zkušený pořadatelský oddíl dokázal využít. Díky tomu, že terén oplýval erozními rýhami s množstvím vybíhajících údolíček, postrádal les jednotvárnosti a závodníci se na nabídnutých trati určitě nenudili.
Pokud jsme byli v minulých Zápiscích nuceni konstatovat nižší účast oddílu OOP na závodě v Chlebovicích, tentokrát byla situace ještě horší, i když musíme připustit, že pořádání vlastního OŽ předchozího dne se na vůli či zdravotním stavu některých mohlo negativně projevit. K účasti stačilo tentokrát jen jedno auto (doby, kdy se oddíl měl problém vtěsnat do autobusu, jsou nenávratně pryč), které tak využilo jedinou parkovací kartu, přidělenou pořadateli k VIP parkování přímo před restaurací.
Přestože Tanda, startující v kategorii H75, je stále „hostujícím“ členem ZLH, oddíl OOP si ho začíná opět pomalu přivlastňovat, zvláště proto, že navzdory svým vynuceným tělesným vylepšením se neustále vylepšuje i ve svých výkonech. Tanda totiž rozjel letošní jarní sezonu famózně, narostla mu křídla, a pro méně zasvěcené možná trochu překvapivě vyhrál už třetí závod OŽ v řadě, před permanentními stálicemi své kategorie, které si v ní dlouhodobě a bezohledně uzurpovaly přední místa. Tentokrát se mu podařilo zvítězit dokonce i za situace, kdy žádná z nich nebyla přítomna. V téže kategorii startující Řeťa po závodě přiznal desetiminutovou minelu hned na první kontrole, ale i tak mu to stačilo na pěkné 3/4. V H65 Iloš podal pouze průměrný výkon, což mu vyneslo i výsledkový průměr 5/9. Velké chyby nedělal, stačilo však jednou trochu zaváhat při dohledávce, jedno špatné odběhnutí od kontroly a při závěrečném dlouhém postupu zbytečně štráchání se terénem, místo aby využil pěšiny vedoucí přímo na kontrolu, takže polovina jeho soupeřů neměla žádný problém doběhnout před ním. Nejmladší z kvarteta OOP, Lin, absolvoval závod H55 bez zádrhelů poměrně dobře (6/8), pouze s malými ztrátami na pozice před ním, přičemž od chvostu výsledkové listiny si zachoval dostatečný odstup.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA