Chlebovický závod pro nenáročné
Obec Chlebovice, jejíž původní, historicky doložený posměšný název, znějící přibližně jako Nemašchleb, byl změněn na ten současný pravděpodobně v době, kdy se místní obyvatelstvo vyhrabalo z největší nouze a jako satisfakci za ústrky a posměšky, jimiž bylo vystaveno, si dříve nedostatkový chleba dali rovnou do názvu obce, aby všem ukázali, že si ho už mohou dopřát. Ale to se mohlo takto odehrát v době už hodně dávné. Dnes tam po dřívější chudobě není ani památky. Rozvíjející se obec v blízkosti F-M, sevřená ze severu dálnicí a z jihu Palkovickými hůrkami, se má čile k světu, o čemž svědčí řada nových či rozestavěných domů na jeho okraji, které míjeli závodníci mířící na start úvodního závodu jarního žebříčku MSK oblasti.
Zmíněná zalesněná vyvýšenina zvedající nad obcí, Palkovické hůrky, vypadá z dálky docela mírumilovně, ale o jejím náročném svažitém terénu se závodníci v minulých létech měli možnost přesvědčit. Pro tento závod však bylo použito pouze nesměle se zdvihající podhůří, tvořené zčásti lesním a zčásti lučním porostem, na kterém měl stavitel k dispozici jen málo variací pro stavbu orientačně náročnějších tratí, a závodníci tím pádem jen málo prostoru k chybování, avšak snaživí kufraři si svá místa přece jenom našli. Bylo to především několik jam či prohlubní v lesnatých partiích prostoru, protože kontroly na výrazných stromech a posedech na hranicích lesa a louky byly často z kategorie DH10. Staviteli nebylo záhodno jeho práci závidět, ale nějak se to postavit muselo. Polopřespolákové tratě kvitovali s povděkem hlavně starší veteráni, především ti již vyztužení protézami všech druhů, kterým se na předjarní louce přece jen lépe šmatlá než v lesním terénu.
Závodníci OOP dorazili do Chlebovic pouze v počtu limitované série, pravděpodobně se u některých projevila únava po náročném oddílovém soustředění z minulého víkendu. Omladina chyběla s výjimkou Ely úplně, starší ročníky byly prořídlé. Chyběly hlavně oddílové opory, které přítomní přes většinovou snahu nedokázali nahradit. Jisté uznání zaslouží nejlepší z trojice nejstarších veteránů H75 Tanda, který je známý tím, že mu závodnická čest nedovolí, aby na trati cokoli ošidil. Doběhl těsně za favorizovanou špicí (3/10) a další dva z této kategorie, Irka Osek a Řeťa, se ve výsledcích zařadili hned za něj, a i když to bylo s již výraznějším odstupem, určitě to brali jako slušný výsledek. Iloš v H65 doběhl 4/10 a mohl být spokojený s tím, že se dostal před oba své standardní soupeře z oddílu SOP, což se tak často nestává, ale vítr v jejich kategorii udělal jistý přespolní závodník, který všem domácím nadělil minimálně 2 minuty/km. Irkovi v H55 závod příliš nesedl, a to hlavně fyzicky, neboť do cíle doběhl úplně vyšťavený (7/9). Ostatní – Anda, Lin i Ela si jako obvykle žádné ambice nedělali, šli si svým způsobem zasportovat, okysličit krev, zvýšit si na chvíli tepovou frekvenci a hlavně si utužit radost ze života.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA