Orienťácké léto budiž pochváleno
Víkend, jenž v těsném závěsu navazoval na letní slunovrat, významný to den v roce značící začátek astronomického léta, zavedl příznivce orientačního běhu do obce s na první pohled sympatickým názvem Roštín, nacházející se na Kroměřížsku pod severním svahem pohoříčka Chřiby, aby jim nabídl poslední závody letošního jarního žebříčku. Když jsme se v redakci zamysleli nad názvem vesnice a jeho možným původem, uvědomili jsme si, že by mohl v myslích orienťáků evokovat pocity jak pozitivní, tak i negativní. Podle našeho neodborného hlediska existují tři možnosti původu názvu Roštín. Nejpravděpodobnější se jeví ta, že obyvatelstvo vyniká v produkci pochutin připravovaných na roštu, v úvahu připadá i eventualita, že se domorodci vyznačují nadměrným sklonem k rošťáctví, ale ani to by nemuselo závodníky nijak znepokojovat. Ovšem v případě, že Roštín získal své jméno tím, že okolí obce je silně zarostlé roštím, to už by pro závodníky příliš lákavá představa nebyla. Můžeme hned na začátku prozradit, že se nám tento zajímavý etymologický problém přímo na místě vyřešit nepodařilo. Shromaždiště, situované na obecním koupališti, se bohužel nacházelo až úplně na horním konci obce, kde moc velký kontakt s místními nenastal, tudíž jsme žádné roštovací ani rošťácké aktivity domorodců nezaznamenali. A po naší nenápadné, leč důkladné prohlídce závodního prostoru, můžeme konstatovat, že ani nadměrné množství roští, houští, chrastí či klestí se nikde nevyskytovalo.
I přes toto pozitivum měl sobotní klasický závod dostatek jiných příležitostí k dostatečnému prověření odolnosti a fyzické zdatnosti závodníků. Profil tratí byl hodně kopcovitý s minimem možností kopce obíhat, navíc po vydatných deštích byl povrch blátivý, což šplhání do svahů i spouštění se dolů ještě více znepříjemňovalo. Nedělní krátká trať byla v porovnání se sobotním závodem podstatně příjemnější, o čemž svědčí nemálo pochvalných hodnocení pronesených k výběru závodního prostoru i stavby tratí, která jsme po závodě vyslechli, i když procházka parkem to taky úplně nebyla. Závodníky však nečekaly žádné velké záludnosti v podobě rozsáhlých hustníkových pasáží, povětšinou se běželo z kopce, což mohla být od stavitele tratí určitá satisfakce za sobotní trápení, prostě krátká trať, jak má být – pohlídání si správného směru a vzdálenosti, žádné velké zdržování, šup šup z kontroly na kontrolu, na každé vteřině záleží.
Pozávodní ralaxaci a čekání na vyhlášení výsledků si většina závodníků zpříjemnila nejenom konzumací nutnou k doplnění v lese pozbytých sil a energie, ale i svlažením se v bazénu s čistou a relativně vyhřátou vodou, kterou okamžitě ovládla hydrofilní omladina. Nažhavený středobod sluneční soustavy dával o sobě bez přestání vědět, od bazénu se ozýval nepřetržitý vřískot i pláč harantů, dusno bylo na hranici snesitelnosti, všude kolem skutečná i předstíraná pohoda – prostě léto jak má být. Dokonce i šéfka oddílu OOP, známá svou profesně vypěstovanou averzí k bazénové vodě, byla spatřena při metodicky správném provádění plaveckého stylu prsa, chladíc si zvenčí své závodním úsilím přehřáté tělo, když ani vnitřní chlazení jistě zanedbáváno nebylo.
Výsledkovou a hodnotící část Zápisků je tentokrát záhodno začít ostravsko-dolnoveskou sekcí OOP, protože se jako jediní z oddílu zúčastnili obou víkendových závodů. Ela v D16B překvapila na klasické trati hned dvěma způsoby. Za prvé, že na druhé kontrole byla průběžně na nevídaném druhém místě, a pak tím, že to byla vlastně její poslední naražená kontrola. Další už údajně nedokázala najít, závod proto zabalila a šla do cíle. Nedávno jsme ji chválili, že každý závod dokončí bez ohledu na čas strávený v lese, ale jak je vidět, ne vždy to vyjde nebo má smysl. V neděli pak svůj závod dokončila na 29/32. Anka v D45B na sobotní těžké trati doběhla 17/19 a v ani neděli si své umístění moc nevylepšila. Nepovedený, asi trochu vydivočený začátek závodu, ji odsunul na výsledné 29/32. Ani pro Iříka v H65B nebyla sobotní klasika snadná. Umístění 6/9 není špatné, ale odstup od závodníků před ním byl hodně velký. Že v kopcích a vedru během závodu postupně uvadal je z mezičasů více než zřejmé. Nedělní výkon byl u něj naopak podstatně lepší, než se jeví z jeho dosaženého umístění 9/11, k posunu do středu výsledkové listiny mu totiž chyběly pouhé 2 minuty. Svou účastí a hlavně vydařeným výkonem se v sobotu blýskl Irka Osek v H80, a to ani ne tak umístěním 2/3, ale proto, že v závodě zdárně sekundoval hegemonu této kategorie, šumperskému Epovi, a nebýt chyby na první kontrole, byl by mu dokonce i lehce šlapal na paty.
Na nedělní krátkou trať přijely OOP čerstvé posily, třígenerační rodinný klan Evčíkovců a Iloš s Vou. Pro nejmladší Dinu byl naplánovaný kontrolní den, kdy pod lehkým dohledem mamky Etry v roli mentorky absolvovaly obě závod kategorie P. Uvidíme, jak se zjištěné poznatky a získané zkušenosti projeví v podzimních závodech. V D14B chybovala Tella hned na první kontrole, ztrátu moc nedohnala a doběhla 20/22. Poslední z rodinného seskupení, Řeťa, šel svůj závod na jistotu se zvýšenou opatrností v technicky náročných úsecích, žádné velké ambice si nedělal a spokojeně skončil 9/10. Ve stejné kategorii H70B vsadil Iloš, na rozdíl od minulého závodu, na stále kontrolovaný jistý postup, což sice bylo mnohdy na úkor rychlosti, ale zdá se, že se mu to vyplatilo (2/10). Kategorii D55B s přehledem ovládla Va Ociánová (1/4), a to by mohla být taková pěkná tečka za jarní části letošní sezony. Na Veteraniádu na druhý konec republiky se nikdo z oddílu OOP nepřihlásil, a tak nezbývá než popřát hodně příjemných orienťáckých překvapení a zajímavých zážitků těm, kteří vyrazí na některé z vícedenních závodů.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu Smoke Signals
Nevada, USA
