Tři malí svišti na závodech v Píšti
Obec Píšť nejsou žádné Kotěhůlky, ale typická prajzská výstavní vesnice střední velkosti s více než dvěma tisíci obyvateli. Region Prajzsko, ve kterém se Píšť nachází, můžeme pro nepříliš zasvěcené charakterizovat jako rázovitý kraj s pohnutou minulostí strádající častým střídáním hranic. Zjednodušeně a ve zkratce – před první světovou válkou patřilo Prusku, po ní připadlo přes nevůli svého obyvatelstva Československu, aby bylo po Mnichovu připojeno k Třetí říši a nakonec se po druhé světové válce vrátilo zpět do Československa. Obyvatelé tohoto regionu, Prajzáci, se vyznačují mimořádnou pracovitostí, dobrosrdečností, náchylností k dobrému jídlu, ale také šetrností blížící se, podle zlých jazyků, údajně až k hamižnosti. Na své označení Prajzáci jsou hrdí, i když u obyvatel přilehlých regionů má toto označení mírně pejorativní nádech.
Píšť je čistěpříhraniční obcí, severní okraj jejího katastru tvoří státní hranice s Polskem. O její výstavnosti a upravenosti se mohli přesvědčit všichni, kteří si tam přijeli o víkendu zazávodit. Oba závody, sobotní klasika a nedělní middle, spadaly do ŽB Morava a pro oddíly MSK to byly první poprázdninové žebříčkové závody.
Pokud se někdo z dorazivších obával, že by při závodě mohlo dojít k náhodnému narušení svrchovanosti sousedního Polska, byly jeho obavy zbytečné. Závodní prostor byl totiž situován na jih od obce v poměrně velkém a zachovalém lesním komplexu, který patří na lesní poměry nehornatých oblastí Severomoravského kraje k hodně dobrému průměru. To dávalo naději příjemnému závodění v poměrně čistém vzrostlém lese, navíc tratě delších kategorií při sobotní klasice zabrousily i do místní přírodní rezervace Dařenec.
Shromaždiště se nacházelo ve středu obce v areálu koupaliště, které skýtalo dostatek prostoru pro pohodlné zabydlení se více než pětistovky účastníků. Bohužel kvalita vody v bazénu byla z kategorie „jen pro otrlé“ a zabránila tak jeho masivnějšímu využití. Pouze pár otrlých dětí a sem tam i nějaký ten otrlý dospělý, našli dostatek odvahy k tomu, aby v ní po doběhu zchladili svá rozpálená těla. Ti co nechladili vodou, se alespoň snažili ukrýt ve stínu slunečníků nebo koupalištního porostu, protože léto intenzivně dokazovalo, že se ještě nehodlá vzdát své vlády. Slunce po oba dny nekompromisně obsadilo oblohu, snaživě pražilo a rozpalovalo vše, k čemu se dostalo, ve vzduchu dávalo o sobě vědět pár naštvaných vos a včel a vítr převážně zapomínal svůj jediný úkol – foukat.
Skupinka členů oddílu OOP se uvelebila a vztyčila oddílový prapor hned naproti okénka bufetu, aby to neměla k občerstvení daleko. Bohužel se ukázalo, že tato zdánlivě strategicky výhodná poloha byla k ničemu.Bufet byl totiž neustále okupován dlouhými frontami žízněchtivých hladovců, jejichž počet několikanásobně převyšoval jeho kapacitu, což byl sice jediný, ale významný nedostatek jinak příjemného shromaždiště.
Sobotní klasiky se zúčastnilo 12 oopáků, sestavu nedělního middle doplnili navíc Ýkorci, kteří pro sobotní absenci měli jistě pádný důvod. Nechyběl ani zraněný Řeťa s fixační dlahou na noze, signalizující jeho čerstvý úraz, když osudnou se mu stala jeho houbařská posedlost. Sedíc spokojeně ve stínu, se světlým letním kloboukem na hlavě, brýlích zrcadlovkách na očích a tvrdým výrazem v obličeji, mohl ve vnímavém pozorovateli snadno evokovat mafiánského bosse Al Caponeho v době jeho největší slávy, a jsme si jisti, že také pracovní motto tohoto šéfa amerického podsvětí „Namířenou pistolí a laskavým slovem dosáhnete mnohem víc než jen laskavým slovem“, by mu určitě nebylo proti srsti.
Sobotní cesta na start se vyznačovala poměrně velkou vzdáleností, prudkým závěrečným stoupáním (brblalové si musí uvědomit, že o to menší bylo převýšení tratí) a zmíněným poledním slunečním běsněním, takže mnoho závodníků přicházelo na start již ve stavu srovnatelném se stavem vyčerpanosti těsně po doběhu. Z oddílu na to nejvíce doplatil Irka Yšavý, který byl zchvácen vedrem a prudkým stoupáním do té míry, že po vyběhnutí na trať téměř zkolaboval a musel závod pro nevolnost ukončit. Jeho organismus se po definitivním ukončení pracovního poměru a odchodu do důchodu pravděpodobně ještě na novou životní situaci nestačil adaptovat a jeho dřívější závodní urputnost a fyzička vzala rychle za své. Zdá se, že dříve slavný křižník orientačních tratí uvízl teď v suchém doku. Také Irkovi Oskovi se start do závodu vůbec nepovedl. Podařilo se mu totiž překonat svůj nedávno vytvořený osobní rekord v mezičase na první kontrolu, kterou zdolal za neuvěřitelných 63 minut. Bylo zjištěno, že během té doby navštívil třikrát jednu a tutéž občerstvovačku, takže je možné, že nebyl úplně perplex, jak by se mohlo z mezičasu zdát, nýbrž zájem o dámskou obsluhu u občerstvení byl silnější než jeho závodní motivace. A to jsme si až do dnešního dne mysleli, že už jsme v OB zažili úplně všechno. Kdyby bylo jaro, mohli bychom se domnívat, že jeho zmatené chování mohl ovlivnit halucinogenní účinek konvalinek a jiných lesních květin, ale vzhledem k roční době se spíše přikláníme k verzi první.
Výsledky ostatních členů oddílu, z nichž je zřejmé, že tentokrát kromě Ely zcela chyběla oddílová drobotina, již žádná mimořádná překvapení neskýtaly. Va Ociánová byla, jako správná šéfka oddílu, pro ostatní opět vzorem. V nepočetné konkurenci v obou závodech bez problémů zvítězila a prodloužila si svou letošní neporazitelnost. Ostatní veteránky OOP – Etra Udečková, Ana Vidrnochová, Ída Ájková, Va Rabicová i Va Ýkorová- podaly ve svých kategoriích snaživé výkony, v některých případech dosáhly i chvályhodných umístění (Etra v D40B 6/12, Ída v D65B 2x 3/5).
Veteráni tentokrát moc slávy oddílu neudělali. Irka Yšavý se v nedělním závodě předvedl v lepším světle než při zmíněném sobotním kolapsu, závod doběhl sice s brunátnou tváří, ale bez zjevných zdravotních problémů. O kategorii výše v H65B se Ýkorka svým umístěním sice přiblížil stupni vítězů, ale spíše pořadím než časem. A Lin v lese bojuje více sám se sebou než se soupeři. Iloš, po tříleté běhací pauze vynucené zdravotní indispozicí, si hodlal tuto zapovězenou činnost na těchto závodech obnovit, ale jeho nohy si jen obtížně vzpomínaly na to, co dříve s radostí prováděly. Nicméně v sobotním oddílovém souboji v kategorii P předčil duo Arin+Ranta, kteří však tento závod pojali spíše edukativně než závodivě. Ilošovo umístění v popředí kategorie P v obou dnech by mělo znamenat určité povzbuzení do budoucna.
Zlatým hřebem nedělního dopoledne byla účast nejmladších členů oddílu OOP, sourozenců Axíka a Amíka, kteří v doprovodu mamky Íši absolvovali svůj první závod OB. Přišli, viděli a ruku v ruce absolvováním celého závodu HDR zvítězili. Vzájemná soutěživost obou svišťů se projevila až po návratu z cíle na shromaždiště, když soustředěně závodili v disciplíně v tuto chvíli určitě zajímavější než OB, a to v pojídání lentilek. A to ještě v rezervě zůstával svišť třetí, teprve dvouměsíční Atoušek, který svůj pobyt na závodě vyplnil převážně spaním, ale svým občasným zasvištění se už o členství v oddíle nesměle hlásil.
Zapsal
Joe Cafourek
zvláštní dopisovatel krajánkovského časopisu SmokeSignals
